"If you only read the books that everyone else is reading,
you can only think what everyone else is thinking."
-Haruki Murakami "Norweigan wood"

středa 20. ledna 2016

Tell the Wolves I'm Home

TELL THE WOLVES I'M HOME
CAROL RIFKA BRUNT
-
Čteno v lednu 2015 anglicky
-
Originál vydán v roce 2012
Česky vyšlo v roce 2014 (Řekni vlkům, že jsem doma)
-

Jaké to je, když vám zemře milovaný strýček na AIDS v době, kdy nikdo pořádně netuší, o co jde?


Další kousek, kterému jsem se s Lamčou věnovaly v našem malinkém knižním "klubu". A další kousek, který ona miluje a já ne. To je už prostě prokletí našeho klubu. Na druhou stranu mi tato knížka nepřijde ani pouhou ztrátou času, takže se na to pojďme podívat blíže!

Hlavní postavu této knihy je June, což je sobecký spratek holčička chodící po lese, která vzdychá nad tím, jak ji nikdo nemá rád a jak ji nikdo nechápe. Je jí 14 (?), takže jí tyto nálady můžeme klidně odpustit.

June však měla někoho, kdo jí rozuměl - strýčka Finna /na kterého si pomýšlí dost zvláštním způsobem a pokud nejste zrovna fanoušci incestu, zřejmě se při čtení budete trochu mračit... každopádně rozhodně nečekejte žádné masturbace a porno scény, prosím! Jedná se skutečně jen o malinké náznaky jejich citů. I tak jsem se mračila!/ Finn bohužel hned na začátku zemře na AIDS, který právě plní první stránky novin. Většina lidí vůbec netuší, jak se AIDS přenáší a jsou zděšení nejen ze samotné nemoci ale i z nakažených lidí, kteří si dovolují dýchat stejný vzduch jako oni!

Samotný děj není nějak nabitý akcí /což by v tomto případě bylo spíše na škodu/ - June zkrátka potká Tobyho, s kterým může sdílet svůj velký smutek nad smrtí Finna, protože má pocit, že nikdo jiný jejímu zármutku nemůže lépe rozumět. Jedná o velký příběh o docela dysfunkční rodině a vyrovnáváním se se ztrátou.

Ze začátku se může June zdát jako takový ten typ hromádky neštěstí, který si zrovna prochází složitým obdobím, ale ve skutečnosti má nápady desetileté holky zármutek-nezármutek. Byla bych k této postavě mnohem shovívavější, kdyby se Rifka rozhodla udělat June mnohem mladší. I tak by asi nepatřila mezi mé oblíbenkyně, ale určitě by se ve našlo mnohem více pochopení.

Ono... přiznejme si, že všechny postavy v této knížce byly celkově... hrozné. Psychopatická matka, ukňučený otec, otravná June, depresivní Greta. Nejlepší byl Finn, a to hlavně proto, že hned ze začátku umřel, takže autorka neměla moc času ho pokazit.

Jo a TOBY <3. Představuju si, že Toby byl creepy a podivný především proto, že je knížka psaná z pohledu June, představuju si, že doopravdy byl úplně normální člověk s přáteli /a kočkou/. Někdo na GR psal, že Tobyho příběh je něco, co by měl někdo napsat. Ale někdo jiný než Rifka. S tím souhlasím /popř. to může napsat Rifka, ale až se více rozepíše/

Debut to je sice působivý, příběh mě nakonec dokázal i dojmout, ale všechny ty negativní postavy, které se posledních pár stránek začaly chovat úplně, ALE ÚPLNĚ JINAK /a ne, nejednalo se o epický vývoj postav, ale o změnu lusknutím prstu/, prostě nepřekousnu.

2.5/5

Žádné komentáře:

Okomentovat