"If you only read the books that everyone else is reading,
you can only think what everyone else is thinking."
-Haruki Murakami "Norweigan wood"

úterý 3. března 2015

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

PŘÍŠERNĚ NAHLAS A K NEVÍŘE BLÍZKO
JONATHAN SAFRAN FOER
-
Čteno v únoru 2015 česky
-
Originál vydán v roce 2005 (Extremely Loud and Incredibly Close)
Česky vyšlo v roce 2006
/a díkybohu, že to dostal na překlad Richard Podaný!/
-
Osudné jedenácté září, vy a Oskar Schell (vynálezce, milovník francouzské kultury, hráč na tamburínu, shakespearovský herec, šperkař, pacifista, origamista, detektiv, vegan a sběratel motýlů)




Určitě nejsem jediná, kdo si pamatuje den, kdy všechny televizní programy obsadily dvě kouřící budovy, přičemž až po chvíli zjistil, že se nejedná o film, ale o realitu.
Nikdy mě však nenapadlo si přečíst nějaké beletristické dílo, které se tohoto tématu dotýká, maximálně jsem přečetla pár konspiračních teorií na internetu, ale dost často tuto událost úplně vyřazuji ze svých myšlenek.
Teda když zrovna neletí nějaké letadlo příliš nízko. Děsí mě zvuky letadlových motorů, takže ano, již od jedenácti, čekám, kdy to na mém sídlišti zaboří nějaký terorista...

Ale dost o tom, že jsem paranoidní, protože bych pak mohla začít vyprávět, jak jsem se bála několik let tornáda a taky, že když vidím po dlouhé době moc velkou vodní plochu, zatočí se mi hlava. Vraťme se k Oscarovi, který, jak jste si již zřejmě přečetli výše, má spoustu zajímavých koníčků. Než jsem se ke knížce dostala, nikdy jsem nedočetla celou anotaci do konce a proto jsem čekala spíše postaršího pána - zahrabaného a vzpomínajícího ve svém staromládeneckém bytě.

Jak jsem se spletla. Oscar je devítiletý (velice inteligentní a pravděpodobně mírně autistický) chlapec. Bude vám skvělým společníkem, věřte mi! V poslední době jsem přečetla hodně knížek se zajímavými vypravěči a tato se stala mou nejoblíbenější.

11. září 2001 pro něj bylo obzvláště hrozným dnem. Ten den přišel o svého úžasného otce, s kterým si velice rozuměl. Jeho tatínek jej často posílal na dobrodružné výpravy a když se Oscar nějakou dobu po jeho smrti přehrabuje v šatníku, najde indicii k dobrodružství, které nikdy nestihl celé rozluštit. A tak se vydává na cestu. Poslední výpravu, při které bude svému otci tak blízko, jak jen to po jeho smrti jde.

Nicméně nejde tady jen o Oskarovo smíření se se smrtí otce.
Jde o jeho rodinu, jde o lidi, které potká a seznámí se i s jejich zármutky. Zdaleka nejde jen o 11. září, jde o všechno, o celou jejich (vaši) existenci.

“I regret that it takes a life to learn how to live.”

Tato knížka je tak úzkostná! Ale zároveň i nádherná.
Jsou knížky, které vás jednoduše zdeptají. Ale u těch nejlepších se vám svírá srdce a přitom je připraveno se znovu otevřít světu (životu?).
Když nad tím tak přemýšlím, tak právě to je věta, kterou umím nejlépe vystihnout, proč jsem se zamilovala. Kvůli té úzkosti, která otvírá krásu a i když jsem nejednou setřela slzu, kterou jsem vlastně ani nechtěli vyronit, prostě jen tak přišla, nenechala mě ve stavu beznaděje.

Možná proto, že vám sice nedává žádné rozřešení, nicméně vám ukáže tolik různých osudů a tolik lítosti, že se rozhodnete si z toho vzít příklad.

“Why didn't I learn to treat everything like it was the last time. My greatest regret was how much I believed in the future.”


Dalším, co u knížky vždycky ocením, je kromě skvělé příběhu i originální formát.
Nejde tady jen o prolínání reality s (až) fantastičnem, ale taky o formát, který můžete vnímat očima.
Fotky, které nejsou nějaké umělecké výtvory za účelem vašeho kochání se,
kapitola napsána v číslech,
kapitola tak nahuštěného textu, že nemůžete číst dál!
Takové detaily vždycky miluju.
Pokud jsou tedy použity ve správnou chvíli a tady doplňují atmosféru naprosto (dle mého) vynikajícím způsobem.

http://designblog.rietveldacademie.nl/

Ano, je na čase přiznat, že jsem si tuto knížku dala na pomyslnou první příčku mého osobního knižního žebříčku (Kafku na pobřeží nevystrnadil, ale dělí se spolu).

Už se nemůžu dočkat, až mi dorazí originál (českou verzi jsem měla z knihovny a ten překlad je výtečný, opravdu! Člověk si při všech těch knížkách, které působí jako překládané v obědové pauze, skoro až odvykne, jak jazykově /opravdu/ krásná může přeložená knížka být), protože si to chci co nejdříve přečíst znovu.

Všimla jsem si, že tato knížka patří k těm, které většina buď nesnáší nebo miluje.
Do jakého tábora patříte vy?
Nebo to teprve zjistíte?
Nebo se na to vykašlete?
Povídejte, přehánějte ;)

5/5

3 komentáře:

  1. Tuhle budu muset omrknout. Jestli tvrdíš, že je tento překlad konečně za něco stojí, tak možná sáhnu po české verzi. Přijde mi, že jediná krásná čeština, se kterou jsem v poslední době v kontaktu, je překlad odborný literatury, což je smutný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já poslední dobou hlavně rostu v kinech. Nevím, jestli jsou kvalitní překlady drahé, ale poslední dobou mám pocit, že na to mají brigádníky s google překladačem, protože to, jak jsou schopni překroutit význam věty, mě občas téměř nutí k tomu, abych se plácla do čela :D

      Vymazat
  2. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Oskar je při svém putování za tajemstvím klíče kouzelný, knihu jsem četla v angličtině už dvakrát a určitě se k ní ještě vrátím. Film jsem neviděla, odmítám se na něj vůbec podívat - ukázka mě vůbec neuspokojila - hlavní postavy jsem si představovala úplně jinak!
    Kafka na pobřeží je taky super, tento román jsem zatím četla jen jednou. Nicméně za mě osobně není lepší než Incredibly Close....

    OdpovědětVymazat