"If you only read the books that everyone else is reading,
you can only think what everyone else is thinking."
-Haruki Murakami "Norweigan wood"

pondělí 13. října 2014

One day

ONE DAY
DAVID NICHOLLS
-
Čteno kdy: říjen 2014
Jazyk: angličtina
-
Originál vydán: 2009
Česky: 2011 (Jeden den)
-
Asi není úplně od věci se zeptat, proč se vůbec snažím číst romantické knížky, když je téměř jisté, že nebudou patřit mezi mé oblíbence.
Tak třeba proto, že občas není na škodu si přečíst i něco mimo svůj žánr.
Proto, že mám slabost pro návrhy, které začínají slovy "pojďme si spolu přečíst [cokoliv]".


Emma a Dexter se poprvé potkají na konci svých studijí a tudíž je pro ně první setkání také prvním loučením. Každoročně se budete vracet do jejich propletených životů - a to na pouhý jeden den.

Co se ten rok bez vás děje zůstává víceméně záhadou, ale o nejdůležitějších událostech máte vždy přehled. Většina dní končí ve chvíli, kdy jsem opatrně zkoušela překlikávat mezi stránkami, protože jsem nutně musela vědět, jak to bude za chvíli! Na druhou stranu, když jsem si domyslela vlastní verzi toho, co se mohlo v následujících dnech stát, byla jsem na vypravěče skoro naštvaná, že se mi to o pár stránek později snaží naznačit. Mi se člověk prostě nezavděčí

Dexter je spontánní  hezounek, Emma zase inteligentní snílek (jednou spasí svět a tak, vždyť to znáte). Kromě sebe nemají vlastně nic společného a mám velké podezření, že celá kniha je tak trochu psána proto, aby byla Emma spokojená. Nedělá si to jednoduché, ale jako fanfikce Em/Dex to rozhodně funguje.

Ze začátku jsem hrozně skuhrala. Že je to nudné, postavy jsou paka, které neumí jednat na rovinu, Emma se staví do role bohyně, kterou předmět její adorace tajně miluje (vážně jsem to brala jako Emminu fanfikci) a tak dále. Nicméně, světe div se, v půlce mě to začalo zajímat. Je docela dost možné, že to je ovlivněno tím, že postavy (ehm.. Emma) dospěly, méně fňukaly, více žily a ke konci jsem dokonce byla i trochu dojatá (!!!).

Čím si mě knížka vlastně udobřila? Bylo to humorem. Jakkoliv hloupé mi jednání postav připadalo, nemůžu zapřít, že dialogy byly naopak svělé. Inteligentní a zábavné.

Konec mě potěšil.
Nechápu, proč si spousta lidí stěžuje, že byl konec špatný popř. že vlastně ani žádný nebyl.
Protože SPOILER: Když Em umřela, mohli jsme být svědky toho, jak se s tím Dex postupem času srovnal a taky jsme se konečně vrátili k úplně prvnímu dni osudového setkání dvou lidí, kteří nám dělali tak dlouho společnost, krásná nostalgie. Co bychom měli chtít více? Emmino zmrtvých vstání, nekroromance a žili spolu šťastně až do smrti? Nebo Dexovu sebevraždu? o_O

Za mě 2,5/5
Aneb It was OK až I liked i!

Knížka, kterou by si žádní románomilci neměli nechat ujít a věřím, že jejich hodnocení bude mnohem vyhvězdičkovanější.
A já se nedivím.

2 komentáře:

  1. Nekroromance. :D :D
    No jako musím přiznat, že jakmile se člověk začte, už to jde skoro samo. Na začátku jsem taky úpěla a přišlo mi to nudné/nezáživné. Ale budu ráda, jak to budu mít konečně za sebou a můžu se věnovat jiné četbě. Pro příště už žádné romantické příběhy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám docela dost dobrý návrh, který se ti možná bude líbit, wait for it (FB)

      Vymazat