"If you only read the books that everyone else is reading,
you can only think what everyone else is thinking."
-Haruki Murakami "Norweigan wood"

neděle 26. ledna 2014

Two Boys Kissing

TWO BOYS KISSING
DAVID LEVITHAN
-
Čteno kdy: Leden 2014
Jazyk: Angličtina
-
Originál vydán: Srpen 2013
CZ: Líbali jsme se (2015)
-
Jak se Tvídě dostalo k této knize?
(mám pocit, že vždycky všechny zajímá, proč jsem si zrovna jakou knížku vybrala, takže pokud ne, můžete v klidu přeskakovat perexy :P)
V letošním roce nechci ignorovat group reads na GR (jako všechny předešlé roky).
Queereaders měli na výběr z "Whipping Girl: A Transsexual Woman on Sexism and the Scapegoating of Femininity" (což zní velice zajímavě a jednou se k tomu možná i dostanu, ale prostě jsem na to zrovna neměla náladu) a právě "Two boys kissing" od Davida Levithana, jehož "Dash & Lily's Book of Dares" jsem si dávala nedávno na svůj imaginární "možná" seznam. Takže vyhrál on!

Jak mě můj první Levithan (pořád chci psát Leviathan x_X) zaujal?


Pojďme tedy ke knížce přes krátkou odbočku.
18. září 2010 se dva středoškoláci Matty Daley a Bobby Canciello líbali 33 hodin .
Jejich rekord byl už prolomen, nicméně navždy zůstanou prvním homosexuální párem, který tento rekord držel. Momentálně je zapsán párem z Thajska - 58:35:58. Což docela dost nechápu, zvlášť, když si přečtete PRAVIDLA

Matty a Bobby via Daily Telegraph
Two boys kissing je polibkem Mattyho s Bobbym inspirováno. Matty dokonce D. Levithanovi vykládal o svých zážitcích a o tom, jaký je to pocit stát více než třicet hodin před davem lidí a líbat se. Nicméně ostatní okolnosti jsou smyšlené.

Takže místo Matta a Bobbyho tady jsou na pozici dvou líbajících se kluků Harry a Craig.
Kromě nich si všimneme jejich asistenta Tariqa a budeme se motat okolo seznámení dvou vegetariánů jménem Avary a Ryan (které miluju ♥).
Bude nás zajímat Neil a Peter, kteří spolu randí už nějaký ten pátek.
A konečně - kus našeho srdce obsadí také Cooper trávící volné chvíle s aplikacemi pro hledání virtuálních (ale i reálných) partnerů pro sex.

A kdo bude naším původcem?
S tímto stylem vyprávění jsem se skutečně ještě nikdy nesetkala. Sice mi prvních pár stránek zněl dost roboticky, ale brzy jsem si na něj zvykla a začala ho zbožňovat. Vypravěč zde není jen jeden! Jedná se o celou skupinu gayů, kteří zemřeli na AIDS a sledují mladší generaci. Sami vzpomínají na své přešlapy a úspěchy, porovnávají své současné postoje se svými mladickými myšlenkami a bylo velice zajímavé dívat se na příběh jejich očima.

Sledujeme vlastně úplně obyčejné lidi.
To je skvělé! Skoro každá kniha s LGBT tématikou (nejen) v sobě má nějakého ulítlého gaye, kterého sice všichni milujeme, smějeme se jeho magořinám, ale je nám povětšinou dost vzdálený. Kouzlo této knihy je právě v jakési obyčejnosti.
Ať už jste jakékoliv sexuální orientace, můžete se do postav vcítit.
Za pomocí chorálu duchů zemřelých na AIDS chápete jejich strasti a radosti.

Příběh se vás nesnaží moralizovat, ale pokud nejste idioti, dojde vám to tak nějak samo.
Jak je zvláštní, že máme registrované partnerství (zní to jako čipování, vážně!) a ne jednoduše - manželství.
Jak se vůbec mohlo stát, že se LGBT komunita musí stále vyhrabávat z pozice těch "nenormálních". Proč byli do této pozice vůbec kdy postaveni?
Spousta otázek, na které asi nikdy nenajdu odpověď... spousta lidí okolo mě, kteří se mě v srpnu zase zeptají, jestli za pár let budu pochodovat i za pedofily (ano, myslí to vážně).

Jsem ráda, že jsem mohla být chvíli součástí tohoto příběhu, součástí krátké epizody života osmi mladých gayů v naprosto rozdílných situacích.

Pokud si chcete přečíst něco milého, obyčejného (a tím vlastně i naprosto zajímavého a netradičního), můžete Two Boys Kissing bez obav otevřít :)

3,5/5

Na GR se všeobecné jásá nad tím, jak je to super obálka, k čemuž se nepřidám! Fotka je celkem roztomilá, ale ten nápis mi trhá oči!

Možná mám jen dementní estetické cítění...

3 komentáře:

  1. Jo, některé obaly jsou katastrofa (víme). Už jsem si na to udělala papírový obal a je to boží a uvažuju, že takhle obalím všechny své knihy. ^.^
    No, já už nechápu ani těch 33 hodin. Být vzhůru, oukej, ale stát pořád a nejíst, nepít a nemluvě o vyměšování... Ehm.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navrhovala jsem Kocourovi, zda by nechtěl prolomit rekord, nesouhlasil :D:D Mi přijde i deset hodin hodně, ale to bych aspoň chápala, že to někdo přežije :D

      Vymazat
    2. Cha! Já vám to chtěla navrhnout taky! :D Aspoň byste se nehádali a nepopichovali. :D

      Vymazat